5. února 2025
Z Dobrovolnického centra
Víkendový pobyt v Hranicích na Novohradsku
Na podzim roku 2024 se konal již tradiční víkendový pobyt pro děti na Tampíru v Novohradských horách. Deset dětí společně s pěti dobrovolníky vyjelo užít si tři dny v salesiánském domě Tampír v krásné přírodě a opět společně nasbírali plno zážitků. O celém dobrodružství nám napsal náš dobrovolník Patrik.
V domluvený čas se všichni zúčastnění sešli na českobudějovickém nádraží. Nezdálo se, že by počasí bylo zrovna přívětivé, ale ani to nás nezastavilo a vydali jsme se na cestu. Cestu vlakem z Českých Budějovic do Nových Hradů jsme zvládli jako ostřílení cestovatelé, další úsek jsme překonali autobusem, který jsme měli jen pro sebe, a krátký úsek cesty jsme museli ujít pěšky. Když jsme se blížili k Tampíru, bylo nám jasné, že ten den se už počasí nezlepší. Jen co jsme si vybalili věci, čekala na nás výtečná polévka, která nás dostatečně zahřála. Abychom se udrželi v tomto příjemném stavu, v celém domě jsme si zatopili. Večer stále pršelo, stezka odvahy se tedy v pátek nekonala, ale zato jsme rozjeli hraní deskových a karetních her, že by se za to nemuseli stydět ani zkušení karbaníci.
V sobotu po vydatné snídani se děti vrhly na práci, kterou bylo třeba vykonat. Nasekaly dříví a připravily kamna na večer. V kuchyni pomáhaly připravovat oběd, boloňské špagety, na kterých si všichni pochutnali. O organizaci jídla se nám postarala dobrovolnice Beát, která společně s dětmi připravovala opravdu skvělé pokrmy. Po obědě jsme vyrazili na výlet do Tereziina údolí. Po cestě na autobusovou zastávku jsme potkali dobrovolnici Zdeňku, což dětem udělalo ohromnou radost, a tak ji rovnou přemluvili, aby s námi šla na výlet. Podél říčky Stropnice jsme došli až k nádhernému Stropnickému vodopádu, který nás okamžitě uhranul. Nedaleko vodopádu nás také zaujala zřícenina Modrého domu, který zde stál od 2. poloviny 18. století. V Tereziině údolí je klidná a krásná příroda a je možné zde vidět úžasné věci, ale čas nám poroučel se vydat na cestu zpět. Naštěstí už nepršelo jako předchozí den, ale chladno bylo stále, a protože jsme měli ještě chvíli, zavítali jsme do místního podniku na horký čaj. Posilněni jsme odjeli zpět na Tampír. Podařilo se nám rozdělat oheň, a tak jsme k večeři měli špekáčky. Zatímco děti baštily buřtíky, venku se setmělo a stezka odvahy mohla začít. Ta vedla od domu po příjezdové cestě a podél byla rozestavěna světýlka. Každý šel sám, všichni byli nesmírně stateční a stezku si užívali.
Neděle už probíhala v klidnějším režimu. Děti vstávaly o něco déle a se snídaní také nechvátaly. Dopoledne bylo nejrušněji v kuchyni, protože k obědu se tam připravovaly řízky, které nakonec měly obrovský úspěch a snědly se celé dva pekáče. Dětem tak chutnalo, že měly až boule za ušima a úplně jim zářila očka. Společně s vařením se ještě sekalo dříví a nanášelo se dovnitř do domu pro další osazenstvo. Po obědě se všichni pustili do úklidu, abychom se mohli vydat na cestu domů.
Naneštěstí celý víkend provázelo špatné počasí, ale i přesto jsme to zvládli a řádně jsme si to užili. Výlet byl úžasný a děti hodné a aktivní. Při cestě lesem děti sbíraly houby, z čehož měly radost, ale kromě hub se děti pustily i do sbírání odpadků, za což jim patří obrovská pochvala a velké díky, že jsou k přírodě tak šetrní. Poděkování patří Salesiánskému středisku mládeže za zapůjčení objektu Tampír. Obrovské poděkování si pak zaslouží dobrovolníci Beát, Zdeňka, Eliška a Dan, kteří mi pomohli s organizací víkendové akce.
Patrik, dobrovolník
