9. dubna 2020
Z Dobrovolnického centra
Lidé nastalou „dobu koronavirovou“ občas srovnávají s povodněmi, které, mimo jiné, daly impuls ke vzniku Dobrovolnického centra Diecézní charity Č. Budějovice. Od roku 2004 centrum organizuje pravidelnou činnost zhruba stovky dobrovolníků. Aktuální stav nouze si vyžádal potřebu přizpůsobit se i v oblasti dobrovolnictví tak, aby bylo možné pomoci co největšímu množství lidí. „Každý pomáhá jak umí a "čísla" teď nejsou prioritou," zmiňuje koordinátorka dobrovolníků Barbora Fišerová Pegleyová a dodává, že od začátku nouzového stavu nabídlo Dobrovolnickému centru pomoc přes 200 lidí z celého Jihočeského kraje.
Někteří „dobu koronavirovou“ srovnávají s povodněmi. Mně tehdy bylo 7 let, takže to nemohu porovnat. Jsem zvyklá organizovat dlouhodobou a pravidelnou činnost asi 100 dobrovolníků, jejichž pomoc klientům má jasná pravidla a řád. Toto chaotické období s sebou přináší potřebu přizpůsobení se, koordinování nabídky a poptávky a upravování pravidel tak, aby bylo možno pomoci a vyjít vstříc co největšímu množství lidí, ale přitom i tak dodržovat pravidla zákona o dobrovolnické službě, kterým jsem vázaná, ač se to někomu nemusí líbit.
Není to jen o číslech...
Z dosavadních zkušeností vím, že poptávka po dobrovolnících mnohonásobně převyšuje nabídku. Ani to teď neplatí. Chtěla bych proto poděkovat všem lidem, kteří se hlásí a mají vůli pomoci. Opravdu si toho upřímně vážíme, i když v mnohých případech nenajdeme nic, s čím bychom se na Vás mohli obrátit. Čísla mají v naší době velkou váhu, a proto uvedu některá, která však nejsou relevantní. Dobrovolnictví v této době nelze dle mého názoru žádným způsobem vyčíslit. Dobrovolnické centrum při Diecézní charitě České Budějovice zachytí pouze zlomek nabídek pomoci a může vykázat jen „malou“ část pomoci druhým lidem (i když zde brouzdáme do relativity – to, co se může zdát malé k poměru v celku, je pro naši organizaci nevyčíslitelnou pomocí). Je asi jasné, že největší část dobrovolné pomoci v této době se děje neformálně, nekoordinovaně. Mezi dobrovolnictví se počítá i nezištná sousedská výpomoc, pomoc známým a přátelům, kteří se ocitli v nouzi, nabídnutí roušky řemeslníkovi, který nám přijde opravit bojler (jinak bychom do konce karantény zůstali bez teplé vody) a krčí se přitom za šálou.
Každý pomáhá tak, jak umí
Od začátku nouzového stavu nabídlo našemu Dobrovolnickému centru pomoc přes 200 lidí z celého Jihočeského kraje (pro srovnání za celý rok 2019 evidovalo Dobrovolnické centrum 100 nových zájemců o dobrovolnictví). Lidé se hlásí různými způsoby, ať už přímo koordinátorce dobrovolníků nebo kontaktním osobám v jednotlivých obcích, nebo přes databázi Jihočeského kraje. K 9. dubnu jsme zapojili do činnosti 50 dobrovolníků, někteří pomáhají opakovaně, jiní jednorázově. Dohromady tito lidé odpracovali zatím cca 803 hodin, což odpovídá několikaměsíčnímu ekvivalentu v běžných časech. Podařilo se zaevidovat 1334 darovaných roušek. Číslo ale opět není přesné, protože dárců bylo tolik, že nebylo možné ve statistice pochytit všechny.
Činnosti, do kterých se dobrovolníci zapojují, jsou pestré. Někteří šijí roušky, jiní je rozdávají seniorům, další jezdí za dárci, kteří nám roušky nemohou dopravit osobně, a vybírají je od nich. Další dobrovolníci pomáhají např. s rozvozem ochranných pomůcek jednotlivým Charitám v diecézi, pomáhají pečovatelkám Městské charity České Budějovice s rozvozem obědů seniorům, pomáhají manuálně v zázemí Charit – montují skříně, stěhují kanceláře. Jiní dobrovolníci pomáhají obcím a organizacím s nákupy pro seniory a několik dobrovolníků čeká v pohotovosti na lince, jež jsme zřídili pro osamělé lidi, kteří si nemají s kým popovídat. Každý pomáhá tak, jak umí, a dohromady vytváří fungující celek. Jsou to lidé, kteří jsou připraveni vyrazit do akce téměř okamžitě. To, že se na ně můžeme obrátit a spolehnout, nám, nejen v Charitě, významně ulehčuje práci.
Děkujeme!
Z výše uvedeného vyplývá, že ač bychom rádi poděkovali každému jednotlivci zvlášť, není to bohužel momentálně v našich silách. Doufám, že se v tomto textu každý trochu našel a také doufám, že přijde doba, kdy třeba budeme moci uspořádat akci, na které každému náležitě vyjádříme náš dík. Věřím, že přijdou časy, kdy si řekneme, že společnými silami jsme to zvládli.
