V sobotu 22. 4. proběhl již druhý ze série jarních, naučně - zábavných výletů pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Tentokrát se účastníci zájezdu vydali objevovat krásy zříceniny Dívčího kamene. Skupina si pro výlet vybrala zatím nejhezčí den letošního roku, takže se v sobotu večer všichni vraceli nabití pozitivní energií a vitamínem D. Děkujeme za přípravu výletu a účast Zdeňce, Lucce a Mohamedovi, našemu zahraničnímu dobrovolníkovi z Egypta. I on byl z panoramat v okolí Dívčího kamene nadšený. Poděkování za spolupráci patří také týmům z Young Caritas a Aktivizační služby pro rodiny s dětmi při Charitě České Budějovice.

Tentokrát přišly všechny děti a vlak byl našlapaný, takže jsme měli co dělat, abychom se udrželi trochu pohromadě. Naštěstí jsme nejeli daleko a děti byly celkem hodné. Hned u prvního stanoviště se ujala velení Esterka – rozděleni do dvou týmů jsme se snažili plnit úkoly. První tři zastavení se děti dobře bavily. Na oppidu jsme si dali svačinku v rituálním keltském kruhu a mezi dětmi se pomalu začaly prolamovat ledy.

Po svačině jsme si na louce zahráli na slepou bábou a na Mrazíka, pohráli jsme si také s balónky a holčičky si upletly věnečky z pampelišek.  Za chvíli už poprvé vidíme náš cíl: zříceninu hradu Dívčím kámen. V rezervaci děti zaujaly jezy a rybí přechody a na informačních tabulích se dozvěděly mnohé informace o skorcích, ledňáčcích, perlorodkách, racích a různých rybách využívajících zmíněné rybí přechody. Pod hradem jsme si vyzkoušeli, jak daleko doskočíme – jestli jako zajíc, jako srnec, jako rys,... Ještě jsme si na nádherné naučné tabuli vyzkoušeli své znalosti (nebylo jich bohužel mnoho) o místní fauně a floře. Za splnění úkolů a prokázání znalostí o době Keltů i okolní přírodě jsme otevřeli první poklad - turistickou známku a magnet s netopýrem nebo veverkou. Děti byly nadšené. V podhradí jsme zasedli k opulentnímu obědu a chvíli odpočívali. 

Na hradě nás už čekala paní Alena Nováková se svým mužem, kteří nás provedli naučnou hrou nabitou informacemi o hradě. Jednotlivá stanoviště se nacházela přímo ve zdech zříceniny.  Úkoly nebyly těžké, takže jejich plnění děti zaujalo. Dozvěděly se například, proč se hrad jmenuje Dívčí kámen, že k jeho postavení bylo už tenkrát potřeba stavební povolení, a že svému účelu nesloužil nijak dlouho. Postupně všechny skupiny zdárně dokončily celý okruh a podle správných odpovědí správně dopočítaly číselný kód, který nám otevřel cestu k dalšímu pokladu. Čekalo nás ještě velké překvapení. Pan Novák nás pozval na turnaj ve střílení kuší a lukem! Kuše si vyrábí sám a moc dobře to s nimi umí. Stříleli jsme do dobově vyhlížejícího slaměného terče. Někteří se předvedli jako skuteční ostrostřelci.

Vůbec se nám nechtělo odejít, ale vlak bohužel nepočká. Cesta domů byla zase malým dobrodružstvím v přeplněném vlaku. Vzhledem k nabitému dni ale sezení na zemi nikomu nevadilo – stejně všichni poklimbávali nebo vstřebávali zážitky…