5. prosince 2023 Z Dobrovolnického centra

Pomoc, která nic nestojí... jen trochu času

Dům svatého Františka leží na samém okraji Veselí nad Lužnicí. Jeho obyvatelé ale víc než kdokoli jiný potřebují kontakt se svým okolím. Kvůli různým druhům hendikepů – psychickým nebo fyzickým – jsou často fixováni na svůj byt, kde se postupně učí samostatnosti a zdolávají překážky svého postižení. Velkou motivací jsou pro ně dobrovolníci, kteří je navštěvují a tráví s nimi volný čas, nabourávají jejich stereotyp. Třeba jen pár hodin v měsíci. Jak práce dobrovolníka vypadá?

„Dneska jedete rychle,“ dobírá si pan Müller svou asistentku, paní Annu Zemanovou. „Jo, že dneska jedu rychle? No tak to já zpomalím… A jak jste se vyspal?“ ptá se. „Dobře, ale bál jsem se, abych nezaspal, abyste mě zase nemusela budit,“ povídají si v prvních krocích pravidelné vycházky. Svítí a hřeje slunce. Přestože má příroda už podzimní barvy, vyšli si jen v krátkých rukávech. Na první pohled je patrné, že spolu tráví čas rádi, že si rozumí. Jan Müller zůstal odkázaný na pomoc druhých po autonehodě, ochrnul a je na vozíku. Pracovníci Domu sv. Františka mu pomáhají pečovat o domácnost a postupně ho učí, jak základní sebeobsluhu zvládat sám. Páteční odpoledne patří jeho oblíbeným procházkám.
„Chodíme každý týden. Jen když prší, to ne. To jsme doma a hrajeme třeba karty nebo člověče. Ale zima, ta nám nevadí, ne? Máme deku a když není hodně sněhu, že se v tom špatně jede… Nadzvednu Vás, jo?“ přerušuje vyprávění paní Zemanová, která přijíždí k obrubníku. „No tak akorát musíme vypočítat ten chlad a kdyžtak zkrátit tu procházku, aby pán nepromrznul,“ dodává poté, co přejdou silnici. „Tak kam dnes?“ ptá se na směr procházky a pokračují od trati k parku.

 Annu Zemanovou tu mají rádi. Dochází sem už druhým rokem, čtyři až šest hodin v měsíci. Začala povinnou praxí při škole, ale plynule přešla v dobrovolnickou pomoc. To když viděla, jak potřebná je. „Mám to moc rád, povídáme si, popisujeme si okolí a zkoušíme se, jestli jsme tudy jeli, nebo ne, kdo si to tu líp pamatuje,“ usmívá se během procházky Jan Müller.

„Dobrovolníci věnují klientům svůj čas a pozornost a to je něco, co oni velmi potřebují. Mnoho z nich nemá rodinu a nebo nejsou v kontaktu, a pro ně je o to více důležité potkávat se ještě s někým dalším než jen s pracovníky domu,“ doplňuje Klára Vachová, vedoucí Domu sv. Františka. „Dobrovolníky potřebujeme. Dělat ho může kdokoli, kdo je ochoten věnovat svůj čas a energii. Jediný požadavek je čistý trestní rejstřík. U nás je dobrovolnická práce především o čase stráveném s klienty, ale oceníme také pomoc s úpravou zahrady, umytím oken nebo jinou podobnou manuální prací,“ dodává.

Pomáhat sem chodí čtyři dobrovolníci. Dva z Veselí, dva přes zřizovatele - Diecézní charitu České Budějovice. Pomáhají s tříděním potravinové pomoci, berou klienty na procházky, asistují při nákupech a v domácnostech a i přes jazykovou bariéru se snaží s klienty popovídat. „Protože jsem byl v rámci studií ještě před vypuknutím válečného konfliktu s Ukrajinou v Rusku, rusky se dorozumím, a je zajímavé pozorovat, jak někteří klienti loví z paměti slovíčka, která se učili ve škole, a snažíme se tak společně domluvit. Například dnes jsem si s jedním klientem povídal o architektovi Le Corbusierovi, protože architektura je náš společný koníček a bylo pro nás oba osvěžující potkat někoho, kdo má stejný zájem,“ říká Jesús, dobrovolník ze Španělska.

V Domu sv. Františka žije 38 lidí. Někteří mají psychickou poruchu, jiní fyzické postižení. U řady klientů je to kombinace obojího. A i oni mají své sny. Třeba vydělat si nějaké peníze a být trochu víc soběstačný. Nebo si vytapetovat byt. Prodat obraz. A nebo zjistit, jak to vypadá za rohem, na konci ulice, kam nedohlédnou z okna. Přidejte se k nám a poznejte zajímavé osobnosti, které se ukrývají za bariérou hendikepu. Poznejte nezaměnitelnou atmosféru tohoto zařízení.