14. září 2023
Z Dobrovolnického centra
Ohlédnutí za letním táborem Dobrovolnického centra
Děti už sice zasedly zpátky do školních lavic, ale v nás pořád zůstávají krásné vzpomínky na šumavské prázdninové dobrodružství. „Javorníček, Javorníček, tady žijeme my a trpaslíček.“ Přesně těmito slovy a zmínkou o pohádkové bytosti začínala naše táborová říkanka a přesně tak jsme si na tábořišti Javorníček připadali i my, jako v pohádce...
V termínu od 12. do 19. srpna 2023 se v krásném prostředí tábořiště v obci Javorník na Šumavě uskutečnil tradiční pobytový tábor Dobrovolnického centra Diecézní charity České Budějovice pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Celkem 24 dětí, 8 vedoucích, plus hlavní vedoucí, paní kuchařka, zdravotnice a 1 instruktor si zde v nádherném prostředí užilo 8 dní plných zábavy, dobrodružství, plnění úkolů a bonusových her, poznávání nových kamarádů a mnohdy i překonávání sama sebe.
Celým táborem nás provázel skřítek Javorníček a další pohádkové bytosti, hráli jsme etapovou hru spojenou s poznáváním přírody a hledáním ukrytých vajíček, která nás postupně dovedla až k pokladu, poznávali jsme krásy šumavské přírody, vyšlápli si ke kapličce sv. Antonína a následně i na rozhlednu Javorník a Královský kámen, udělali si hezkou a nenáročnou vycházku k menhiru Měsíční kámen, ale i hráli oblíbenou vybiku či si užili „koupání v dešti“ – to když nás hned v pondělí odpoledne trochu postrašila pořádná šumavská bouřka. Užili jsme si i Olympiádu, kde byly pro děti připraveny různé hry jako třeba přemísťování kelímků pomocí nafouknutého balónku nebo tanec dvojic s pomelem, děti mohly plnit nejrůznější bonusové úkoly a za ně pak čerpat odměny (velmi populární bylo dočasné barvení vlasů křídami, tetování nebo jiné zkrášlovací procedury a také pletení náramků). Nesmělo chybět také opékání buřtů, diskotéka, služby v jídelně nebo ranní rozcvičky, každý večer pak navštěvovali chatky pohádkáři a četli dětem pohádky na dobrou noc.
K tomu nás přijelo navštívit několik vzácných hostů, a tak se děti mohly seznámit s canisterapií díky sdružení Hafík, vyzkoušet si resuscitaci a první pomoc díky Radce Krygarové, vyslechnout povídání a staré šumavské pověsti díky panu Hynkovi Klimkovi nebo si zastřílet ze vzduchovky díky Milošovi. Zcela výjimečným zážitkem pro všechny pak byla středeční návštěva 3 milých víl a jinocha Šimona, kteří se po seznámení s dětmi a vyslechnutí jejich dosavadních zážitků vydali s námi na Klostermannovu rozhlednu na Javorníku. Tam jsme ale zjistili, že nám zlí loupežníci zajali a na vrcholku rozhledny uvěznili vedoucí Zdeňku a děti ji budou muset vysvobodit, a ještě přinést loupežníkům trofej. Do toho padla rychle tma a blížila se další bouřka… Nebudu vás napínat, všechno dobře dopadlo, dobro zvítězilo, Zdeňku jsme vysvobodili, loupežníci už nám do konce tábora dali pokoj, bouřka se nám vyhnula (asi nějaká kouzla a čáry) a všechny děti překonaly svůj strach a cestu na rozhlednu i zpět do tábořiště zvládly.
Dobrovolnické centrum Diecézní charity České Budějovice pořádá tábory pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, z vyloučených lokalit, z pěstounských rodin, pro děti uprchlíků nebo děti, které zažily ve svých rodinách domácí násilí. Tyto děti mnohdy nemají ve svém běžném sociálním prostředí dostatek vhodných podnětů nebo na ně rodiče nemají čas, případně ani finanční prostředky zajistit jim něco navíc, tábory jsou tak pro ně výjimečným zážitkem, mnohdy na celý život. A nebylo by je možné zajistit bez ochoty, času a velkého nasazení dobrovolníků i štědrosti dárců a podporovatelů.
Chtěla bych proto na prvním místě moc poděkovat dobrovolníkům, na nichž náš tábor stojí. Jmenovitě hlavní vedoucí Beátě, která zvládla připravit a zrealizovat parádní program pro děti a zařídit spoustu věcí, které děti ani nevnímají (a ještě se během tábora věnovat svojí 15měsíční dcerce). Zdeňce, která dokazuje, že datum narození v občance je jen číslo a již dlouhé roky obětavě doprovází naše děti v mnohdy nelehkých životních okamžicích a nejinak tomu bylo i na táboře. Andrejce, která kromě vedení čistě klučičího oddílu bravurně zvládala rozcvičky, vybiku i další sportovní akce a také věnovala hodně času a úsilí vysvětlování pravidel a pomoci v začlenění dítěti, které mělo problém se přizpůsobit. Velké díky patří i „létajícímu“ Patrikovi, který kromě vedení oddílu nejmenších dětí zvládal zajistit i většinu nákupů a dovoz obědů, a to vše s úsměvem. A nejlepší kuchařce a pekařce Marice, na jejíž milý úsměv i famózní buchty budeme ještě dlouho vzpomínat. Díky patří i instruktorovi Danovi, který býval „naším dítětem“ a dnes mu stačí jen naznačit a je ochotný pomoci a být tam, kde je ho potřeba. Moc děkuji i novým posilám týmu, kterými byli Lucka, energií a úsměvem vždy sršící sluníčko, do kterého se zvládla během těch 8 dnů zamilovat nejméně polovina tábora, Bětka, klidná, laskavá a empatická bytost, která ale také umí vzít do ruky luk a šípy, a ještě nás naučit s nimi zacházet, a pohodář Honza, který přijel pomoci do kuchyně a už s námi zůstal. Velkou pomocí byla letos poprvé také účast zahraničních dobrovolníků z Evropského sboru solidarity, konkrétně Alony, která hodně pomohla v komunikaci s ukrajinskými dětmi a dokázala jim dát pocit jistoty, Mohameda, který měl blízko ke všemožným sportovním aktivitám i žertíkům, a dokonce měl na táboře svůj vlastní fanklub, a Miloše, který kromě ochoty vždy vypomoci i s úklidem byl svým pokorným, klidným a přemýšlivým přístupem inspirací pro všechny.
Moc děkuji rovněž panu řediteli a svým kolegům z ekonomického oddělení Diecézní charity České Budějovice, kteří každý rok dokáží najít zdroje financí pro pořádání letního tábora, městu České Budějovice, z jehož dotací jsme čerpali, stejně tak i Budvaru za výtěžek z prodeje Požehnaného ležáku. Děkuji svým kolegyním z poraden a OSPODu, které pomohly s přihlašováním dětí, děkuji rovněž Potravinové bance Jihočeského kraje za dodávku potravin pro první dny tábora, majitelce tábořiště Javorníček paní Jačkové za veškerou vstřícnost a kouzelné místo, firmě Rail Bus za příznivou cenu a spolupráci při přepravě dětí autobusem, skvělé partě kolem Gábiny a Čendy Zemanových, kteří zajistili krásný zážitek dětem během noční hry a nesmím zapomenout rovněž na výborné obědy i vstřícný přístup personálu Hotelu Krásná Vyhlídka.
A protože všichni víme, že pohádky většinou mívají dobrý konec, rozloučím se přáním, abychom i příští rok mohli tábor uspořádat a zároveň posledním veršem z naší táborové říkanky: „Javorníčku, děkujeme, zase někdy přijedeme.“
