15. října 2018
Z Dobrovolnického centra
Hranice u Nových Hradů – víkendovou akci ve dnech 12.-14.10.2018 v Nových Hradech si nenachlo ujít 11 dětí ve věku od 11-15 let společně se třemi dobrovolníky Dobrovolnického centra. Jak se akce vydařila? Přečtěte si postřehy od dobrovolnice Zdeňky.
Oproti původnímu plánu jede jen 11 dětí a tři dobrovolníci. Ubytování v Salesiánském domečku Tampír, je zpočátku pro některé děti moc tmavé a opuštěné. Rychle si ale zvyknou a užívají si svobody pohybu na okolních loukách a v přilehlém lese. Nanosí dříví na oheň a zapojí se do příprav v kuchyni. Večerní stezka odvahy je pro některé hodně náročná. Obejít dům v naprosté tmě s vědomím rozlehlého nechráněného prostoru, ve kterém se mohou ukrývat všechny možné i možné nástrahy (včetně duchů), znamená pro některé děti opravdovou zkoušku, kdy svádí vpravdě lítý boj se svým strachem. Druhý den už není tak náročný. Holky uvaří báječný oběd a vyrazíme do Nových Hradů. Buguoyská hrobka nemá velký ohlas. Zato rozchod na náměstí se děti užívají. Obávaná cesta zpět (skoro 11 km po vlastních nožkách) se nakonec, díky Béďou vybrané úžasné trase, setkává téměř s nadšením. Rozhodně nikdo nebrblá a nenaříká na bolavé nožičky. Vydatná svačina z řízků a zeleniny zmizí v dětech během chvíle. Večerní opékání buřtíků je naprosto bezkonkurenční. Nad hlavou nám září Mléčná dráha a souhvězdí Velký vůz se zdá být nadosah. Procházka nočním lesem je pro mnohé novou a snad příjemnou zkušeností. Nikomu se, s vědomím, že zítra se už vracíme, nechce do postele. Všichni se snaží užít si maximum dostupného. V neděli dopoledne jsou už všichni naprosto uvolnění a užívají si každý po svém. Tedy kromě služby v kuchyni, která musí uvařit nedělní oběd. Nikomu se nechce domů. „Byl bych tady ještě klidně měsíc.“ „Klidně bych nasekal celou kůlnu dříví.“ „Nejradši bych tady seděla u kamen a nikam nešla.“ … Pomalu se trousíme na nádraží a vracíme se do civilizace. Tak někdy příště...
Zdeňka, dobrovolnice
