8. listopadu 2023
Postřehy dobrovolníků
Víkendový pobyt pro starší děti na Novohradsku
Můžeme si odškrtnout další víkend, který jsme strávili na Tampíru, v obci Hranice u Nových Hradů. A bylo to super! Není nic lepšího než zasloužený odpočinek v krásné a klidné přírodě česko-rakouských hranic.
Celá naše výprava započala v pátek 20. října. V odpoledních hodinách jsme se všichni sešli na nádraží v Českých Budějovicích, odkud jsme jeli vlakem do města Nové Hrady a tam jsme přestoupili do autobusu, který nás odvezl o něco blíže našemu cíli. Samozřejmě jsme se nenechali odradit úsekem, který jsme museli překonat pěšky, a nezastavila nás ani výluka na trati. Když jsme dorazili na místo, ubytovali jsme se a vybalili jsme vše potřebné, jako jídlo, spacáky a hry. Milou společnost nám hned dělala místní kočka, kterou jsme pojmenovali Fred. Děti se hned také rozdělily do tří skupin a rozdaly si funkce a práci na celý víkend. Měli jsme tedy skupiny kuchtíků, topičů a uklízečů, které se během víkendu obměňovaly. Kuchtíci se pustili rovnou do práce a uvařili výtečnou gulášovou polévku. Zároveň se topiči začali starat o to, aby nám v domě nebyla zima, a tak nasekali dříví a roztopili kamna. Venku se zatím setmělo a my jsme se po vydatné večeři a po krátkém odpočinku vydali na stezku odvahy. Stezku odvahy všichni bravurně zvládli a někteří byli tak odvážní a nebojácní, že prošli stezku dokonce dvakrát.
Sobota se nesla v ještě aktivnějším duchu. I přesto že jsme mohli spát o něco déle, ranní ptáčata už nedočkavě skákala z postelí a postupně probouzela ostatní. Některé děti zřejmě nemohly dospat nadšení z nadcházejícího výletu. Dopoledne bylo klidné, někteří hráli deskové hry, jiní pobíhali venku s míčem a bylo možné si zahrát i stolní tenis. Pak se znovu nasekalo dříví a kuchtíci tentokrát k obědu připravili řízky s bramborovou kaší. Řádně najedení jsme se tedy vydali na výlet. Šli jsme lesem asi hodinu, abychom se dostali na autobusovou zastávku, ze které jsme jeli přes tři zastávky až do Nových Hradů. Když jsme přijeli, zamířili jsme rovnou k hradu. Prošli jsme hlavní bránou a ocitli jsme se na rozlehlém nádvoří, kde jsme si odpočinuli, a dali jsme si svačinu. Když jsme doplnili síly, vydali jsme se na prohlídku hlubokého hradního příkopu. Dozvěděli jsme se, že v příkopu kdysi dávno žili medvědi, ale my jsme tam nalezli pouze malé žabky. Z hradu jsme se vydali objevovat město a naším dalším cílem se stal Zevlův mlýn, kde si děti mohly prohlédnout staré zemědělské stroje, staré traktory a sekačky, mohly vidět různé druhy zvířat a nakonec si zaskákaly na trampolíně. Zpět na Tampír jsme jeli zase autobusem, avšak tato cesta byla klidnější, protože nejméně polovina dětí stihla usnout. Pak ale děti nabyly nových sil, když zjistily, že se budou opékat buřty. Hned po příchodu jsme rozdělali oheň, sedli jsme si kolem ohniště a vychutnávali si opečené buřtíky.
Protože byl sobotní výlet náročný a všechny zmohl, v neděli ráno jsme si dovolili trochu přispat. Nedělní snídaně byla opravdu speciální, protože si děti mohly vybrat z několika možností. Na stole bylo připraveno pečivo a sýry, či vánočka a k tomu čaj nebo kakao a v neposlední řadě i banánový koktejl. Po snídani jsme se všichni pustili do práce. Kuchtíci začali připravovat oběd, tentokrát to byly špagety, topiči vymetli kamna a nasekali dříví pro další návštěvníky a uklízeči dostali za úkol zamést, vytřít a vrátit vše do původního stavu. Po obědě si všichni sbalili věci a u ohniště jsme si udělali závěrečné kolečko, kde každý vyjádřil a ohodnotil, co se mu na uplynulém víkendu líbilo či nelíbilo. Cestu domů všichni s přehledem zvládli a naši výpravu jsme zakončili na českobudějovickém nádraží, kde už na své děti čekali rodiče.
Naše obavy z toho, že bude špatné počasí, protože se výlet konal už v druhé polovině října, byly zahnány a celý víkend jsme si moc užili. I přes některé náročnější chvilky jsme se domů vrátili s odpočinutou myslí a bohatší o zážitky a zkušenosti. Děti se podívaly na hrad a na mlýn se zemědělskými stroji a se zvířaty, strávily nějaký čas v přírodě a naučily se i nové věci počínaje sekáním dříví až po činnosti v kuchyni. Dohromady nás bylo sedmnáct, třináct dětí a čtyři dobrovolníci, Dan, Lucka, Zdeňka a Patrik (autor článku). Jako každý rok se nám na Tampíru líbilo a budeme rádi, když budeme moci jet příští rok znovu.
