20. března 2023
Postřehy dobrovolníků
Okolo Třeboně s Dobrovolnickým centrem
Díky krásnému počasí jsme už mohli zahájit výletní sezonu roku 2023!
Naše první cesta byla do Třeboně do tamní záchranné stanice pro volně žijící živočichy. A výlet to byl víc než zajímavý. Zaprvé jsme měli díky Young Caritas možnost mluvit o životě zvířat s odborníky a absolvovali i komentovanou prohlídku stanice. Zadruhé měly děti možnost potrénovat angličtinu. Doprovázeli nás totiž naši zahraniční dobrovolníci Evropského fondu solidarity - Miloš ze Srbska a Mohamed z Egypta. A naoplátku Miloš si zkusil napsat v češtině reportáž z celého výletu. Nutno podotknout, že česky se učí teprve od září! Koukněte se, jak se mu to povedlo!
Sešli jsme se v pěkné sobotní ráno a mezi dětmi bylo evidentní nadšení. Pro pár z nich to bylo poprvé, kdy jeli někam bez rodičů. S tím, jak se počasí zlepšovalo, rostla i naše nálada! Během výletu jsme si zahráli hru a byla to hezká úvodní aktivita, abychom se s dětmi seznámili a také se děti mohly setkat s námi, zahraničními dobrovolníky, Mohamadem a Milošem.
Po krátké cestě jsme dorazili do Třeboně. Naším cílem bylo získat „tajný poklad“, který byl "někde“ dobře ukrytý. Abychom jej získali, museli jsme splnit 14 úkolů. Každý úkol byl spojen se 14 naučnými dřevěnými deskami, které byly rozmístěny podél cesty. Na každé tabuli byl naučný text o stromu, který rostl poblíž.
Aby skupina získala přístup k „pokladu,“ musela poskytnout kód složený ze 14 písmen. Cesta podél všech desek byla nádherná, vedla lesem. Mohli jsme si tak užít krásnou přírodu okolo Třeboně.
Po krátké diskusi jsme se dohodli, že se rozdělíme do 3 skupin složených z 1 dospělého a 4 dětí. Každá skupina dostala mapu, aby se dostala k „tajnému pokladu“ a získala potřebné materiály k plnění úkolů.
Bylo zajímavé sledovat, jak se děti orientovaly podle fyzických map. Jejich radost z toho, že jsme dokázali najít správnou cestu, byla opravdu autentická. Bylo zajímavé vidět, jak se děti soustředí na hledání řešení a také že jsou ochotné motivovat ostatní. Mluvily také o tom, co může být tím „tajným pokladem“. Ptali se nás dobrovolníků, jestli o tom něco víme. Po každém hotovém úkolu jsme strávili pár minut na minihřištích, která lemovala naučnou stezku.
Po splnění posledního úkolu jsme zamířili přímo k místu, kde čekal poklad. Po všech těch úkolech, cvičeních a dlouhé procházce lesem jsme byli unavení, ale vidina tajemné ceny nás hnala kupředu. Nakonec jsme dorazili na místo a poklad jsme našli!
Poobědvali jsme a pak jsme šli do Třeboňské záchranné stanice pro volně žijící živočichy. Tam jsme se mohli dozvědět více o tom, jak se o zaměstnanci o zvířata starají. Naši průvodci rádi odpovídali na všechny naše otázky a bylo velmi zajímavé poslouchat jejich příběhy. Díky jejich laskavosti jsme mohli vidět několik zvířat a dokonce se jich dotknout.
Brzy byl čas vrátit se do Českých Budějovic a tak jsme se vydali na autobusové nádraží. Zatímco jsme čekali na autobus, hráli jsme několik her. Když jsme nastoupili do autobusu, několik dětí usnulo. Nebylo divu, po tom, jaký úžasný den jsme zažili!
Když jsme se loučili s dětmi a jejich rodiči, viděl jsem několik lidí přicházet k naší vedoucí Zdence. Vyrostli z nich mladí dospělí, ale jako děti jezdili do stejných táborů. Možná jsem nerozuměl tomu, co říkali, ale ten pohled a úsměv mi řekly všechno…
