25. ledna 2024
Postřehy dobrovolníků
Lyžařské dobrodružství pro děti na Lipně
Letos poprvé jsme vyrazili s dětmi z Dobrovolnického centra na zimní lyžování, které proběhlo ve dnech 19. – 21. 1. 2024. Naše výprava opět směřovala do nám známých míst, a to na Lipno nad Vltavou.
Vyrazili jsme jako povedená partička v sestavě 12 dětí + 2 dobrovolnice, Zdeňka a Andy. (Děti se původně těšily i na víkend s dobrovolníkem Oldou, ten si ale pár dní před akcí poranil nohu, a tak nám alespoň zajistil odvoz batohů, sáněk a dalších věcí na Lipno a v neděli vše zase dovezl zpět do Budějovic.) Přijeli jsme vlakem na konečnou zastávku – Lipno nad Vltavou. Byla už tma a my vyrazili pěšky na ubytování. Hned co jsme se ubytovali v hotelu, jsme šli na večeři. „Večeře byla vynikající, dal jsem si řízek a hranolky s kečupem,“ dodává Dáda. Po večeři jsme si vyčistili zuby a šli jsme spát. „Spalo se nám dobře,“ vzpomíná Esterka. Dáda doplnil, že se mu tam spalo tak krásně, že to ani nejde slovy popsat. Ale usínalo se nám těžko, protože jsme se všichni těšili na ráno. Radost dětem z očí přímo zářila. Izabelka potvrdila, že jí se vstávat chtělo, jak moc se těšila. Esterka s Vaneskou také nemohly dospat, jak se těšily. Po probuzení jsme šli společně na snídani. Děti si opět pochvalovaly: „Snídaně byla výborná." "Měly jsme palačinky a párky.“ vzpomínaly holky a smály se nad kombinací sladkého a slaného. Po snídani jsme se přesunuli do půjčovny lyží a vybavení. Museli jsme na sebe prásknout datum narození, výšku, váhu a velikost bot. Poté nám předali veškeré vybavení na míru. Obuli jsme se do bot, které byly strašně divné, velké a těžké. „Vyjít do kopce bylo pro děti docela těžké, šly pomalu a jejich pohyby byly srandovní,“ vzpomínají dobrovolnice.
Na kopci se nás ujali instruktoři – Adam a Zbyněk. Udělali s námi rozcvičku a učili jsme se připnout lyži na jednu nohu. Na té jedné lyži jsme se učili jezdit jako na koloběžce. Nasadili jsme si i druhou lyži a trénovali jsme „špagety“ – lyže rovnoběžně, „pizzu“ – lyže do špičky a „véčko“ – paty k sobě. Poté jsme se učili jezdit na cvičné loučce (malý kopeček). Dopoledne jsme se naučili ovládat lyže a ukázalo se, komu to jde lépe a komu o něco méně, a instruktoři si nás rozdělili do dvou skupin. I přes časté pády a složité vstávání nás lyžování neodradilo a všechny to bavilo. Po dvou hodinách jsme šli na oběd. Dáda si dal opět řízek a dál jsme si doplnili energii kofolou. Izabelka usnula už u oběda, jak jí dopolední lyžování zmohlo. Po obědě jsme šli všichni odpočívat do svých pokojů, na hodinu a půl. Na kopec jsme měli jít už v půl druhé, ale velká většina dětí byla dosti unavená, tak jsme začátek výuky s instruktory posunuly o půl hodinky, a to Esterku skoro rozbrečelo, protože se „hrozitánsky“ těšila. Odpoledne zdatnější skupina vyrazila na lanovku a vyjela na sjezdovku. Na kopci měla Esterka přece jen trochu strach a dokonce se i malinko rozbrečela. Utěšil jí Adam, který jel s ní dolů. Druhá skupina pilovala zatáčky a naučila se postupně zatáčet, zastavovat a přešlapovat. Zdatnější skupina sjela sjezdovku za odpoledne celkem třikrát, počítala Esterka. Izabelka odpoledne posilněná čokoládou sjela kopec dokonce celkem 10x, „wau“, vyměnila ale lyže za dětské boby. :-). Potom jsme šli na večeři a většina dětí včetně Dády si dala znovu řízek. Večer všichni usnuli hodně rychle. A spali až do rána jako zabitý.
V neděli hned po snídani jsme se jen rozcvičili a zdatnější skupina šla na sjezdovku. Později se k nim přidala i Katy s Dádou. Naši lyžaři sjížděli kopec bez velkých potíží. Druhá skupina vytrvale nebo spíše až zarputile pilovala a zdokonalovala pohyb na lyžích. Byl to naprosto fascinující pohled, sledovat jak se děti viditelně zlepšovaly a jak je to bavilo. Velmi nám celý pobyt zpříjemnilo i krásné slunné počasí.
A to, že se dětem opravdu líbilo, máme shrnuto v pár řádcích:
Esterka: „Líbilo se mi to lyžování ze svahu a hledali jsme poklad, který jsme našli a byly sladký bonbony.“
Dáda: „Líbilo se mi, že jsem sjel sjezdovku dolu s Adamem.“
Katy: „Mně se líbilo, že jsem se naučila lyžovat a sjela jsem sjezdovku.“
Filip: „Užil jsem si pěkný víkend, strávený aktivním odpočinkem. Lyžování bylo pro mě veliké přemáhání, tvrdý boj a nakonec veliká zábava.“
Izabelka: „Užila jsem si lyžování a namalovala jsem obrázek Foxíka a on z něj měl velikou radost.“
A líbilo se i dobrovolnicím:
Andy (už v průběhu soboty): „No božíííí. Jsou úplně super, šikovní, někteří míň, někteří víc, ty lepší už půjdou asi odpoledne i na sjezdovku. Fakt super.“
Zdeňka (po příjezdu): „Byl to naprosto bezkonkurenčně nejbáječnější víkend na Lipně. Všechny děti to posunulo o obrovský krok dál. Počasí bylo bezkonkurenční.“
Závěrem velké díky patří panu Karlu Karasovi, díky kterému celá akce mohla proběhnout, neboť nám umožnil bezplatné ubytování, stravování, půjčení lyží a lyžařskou školu s báječnými instruktory. Díky jeho velké štědrosti a laskavosti mohly děti prožít radost z pohybu při zimním lyžování, naučit se nejen novým dovednostem ale i mnohému o sobě, a mohly tak smysluplně využít svůj volný čas. Děkujeme také pracovnicím českobudějovického OSPODu, které nám darovaly po svých odrostlých ratolestech zimní oblečení a obuv. A v neposlední řadě patří velké díky i dobrovolnicím, které zajistily potřebné zimní vybavení pro všechny, věnovaly se dětem a také napsaly článek. Jste božíííí!
