26. dubna 2024 ESS projekt

Dobrovolničení přes Evropský sbor solidarity mi jednoznačně otevřelo obzory, říká Adéla.

Adéla Pegleyová je první dobrovolnicí, kterou Diecézní charita České Budějovice vyslala do zahraničí skrze program Evropského sboru solidarity. Stala se tak nejen přijímací, ale také vysílající organizací. Tento model dobrovolnictví je vhodný pro lidi, kteří chtějí pomáhat, ale u toho mít i praxi ze zahraničí - například si procvičit jazyk, připravit se na studium nebo si jen rozšířit obzory. Adéla popisuje její motivaci i zážitky. 

Moje dobrovolničení ve Francii

Má dobrovolnická stáž v jižní Francii začala jak jinak než nepředvídaně. Na podzim 2023 byl můj původní plán odcestovat do Izraele na tříleté studium Waldorf pedagogiky; válka vypuknuvší v říjnu mi však přes tento plán udělala jasnou čáru. Ocitla jsem se bezprizorní a věděla pouze, že chci někam ven. V tu chvíli mi má sestra, která léta pracovala léta jako koordinátorka dobrovolníků v Diecézní charitě ČB, navrhla možnost dobrovolničení v zahraničí přes Evropský sbor solidarity. (Znala dobrovolnický program z druhé strany – přijímala v Českých Budějovicích zahraniční dobrovolníky.)

Chvíle se ukázala jako správná. Neměla jsem jiný plán, a tak jsem byla otevřená možnostem. Na webu Evropského sboru solidarity jsem si z bohaté nabídky dobrovolnických stáží vybrala tu svou: základní školu v Hyères, městečku na Azurovém pobřeží jižní Francie. Velmi rychle jsme se zkontaktovali a mou vysílající organizací se stala právě Diecézní charita České Budějovice. (Zajímá Tě už teď dobrovolnictví v zahraničí? Mrkni na web Evropského sboru solidarity, nabídka dobrovolnických stáží je opravdu široká. Na DCHČB Ti určitě také poradí, pokud si nevíš rady.)

Proč jsem si vybrala právě toto místo?

Dobrovolničení na škole v Hyères spojuje alespoň tři faktory klíčové pro můj výběr:

• Francie: chtěla jsem si díky zahraniční stáži oprášit a zlepšit francouzštinu. Francouzsky jsem již uměla, ale jazyk aktivně nepoužívala, dobrovolničení tedy byla skvělá příležitost si řeč procvičit v praxi.
• Jih: před blížící se zimou jsem cítila potřebu uchýlit se někam za sluníčkem. Na Azurovém pobřeží jižní Francie, kde slunce září vydatně i v zimě, je tato moje potřeba uspokojena dokonale.
• Vzdělávání: již několik let působím jako lektorka jazyků a téma vzdělávání je mi blízké. Dobrovolničení na základní škole je pro mě tak velmi cennou praxí, při níž vidím z první ruky, jak zde probíhá vyučování. I díky vyučovacím metodám, se kterými nesouzním, jsem si ujasnila, že chci v budoucnosti působit jako průvodkyně na svobodné škole.

Co mi dobrovolničení dalo?

Povědomí o solidaritě

Dobrovolničení přes Evropský sbor solidarity mi v první řadě jednoznačně otevřelo obzory. V posledních letech jsem zakusila studium i život v zahraničí – zahraniční stáž tedy pro mne v tomto ohledu není nic nového. Je to však poprvé, co jsem vyjela coby dobrovolnice. Tato zkušenost mne obohacuje a inspiruje v mnoha ohledech: za všechny zde chci zmínit povědomí o solidaritě.

Už tím, že sdílím jeden mini mobile house se spolubydlící z Itálie, která ve svých 24 letech života má za sebou dobrovolnickou činnost a práci s dětmi různých věků i prostředí, uprchlíky, migranty a lidmi v nouzi, toho nasávám o službě druhým mnohé. Když sdílíte s někým mobilní domeček, kde téměř chybí soukromí, sova dává dobrou noc a budí vás zpěv ptáků, nevyhnutelně se vzájemně ovlivňujete. Má spolubydlící mne svou pokorou, vnitřní silou a přirozenou službou druhým inspiruje k tomu, být více iniciativní, citlivá vůči druhým a angažovat se více s lidmi kolem. Samozřejmostí a vášní, se kterou se angažuje i zde, mne inspirovala k tomu, pokračovat v dobrovolnické činnosti i po návratu do České republiky.  

Osobní přínos

Dobrovolnická stáž mi je významným přínosem také na osobní rovině. Vrátím se ke třem klíčovým faktorům, které pro mne byly při výběru místa dobrovolničení důležité: jazyk, prostředí a povolání. Ve všech třech oblastech mi dobrovolničení naplnilo má očekávání. Valná většina stáže probíhá ve francouzštině a v interakci s místními učitelkami a dětmi, což přirozeně vede k prohloubení mých jazykových dovedností a procvičování francouzštiny přímo v praxi. Co se týče prostředí, těžko jsem mohla myslím zvolit krásnější oblast: bydlení tři minuty od pláže u Středozemního moře, škola u rezervace s plameňáky a intenzivní přísun slunečního svitu mi maximálně vyhovují. Navíc je zde extrémně krásná příroda a denně běhám podél moře. Dobrovolničení na « klasické » základní škole mi pomohlo ujasnit si, jaké  jakému povolání se chci věnovat: provázení dětí na svobodné škole. Tím chci říct, že přestože se stylem vyučování na té « mojí » škole nesouzním, je mi tato zkušenost extrémně cennou – můžu si totiž na krátkou dobu a bez závazků vyzkoušet, co mi vyhovuje a co ne, a na základě toho se rozhodnout o mé budoucí profesi.

Co na své dobrovolnické misi dělám?

V kostce – podílím se na školních aktivitách. Škola « École des Vieux Salins », kde působím, čítá asi 100 žáků, od mateřinky až po naši 5. třídu. Mám pevně daný rozvrh a podle něj jsem každý den v určitý čas přítomná v jiné třídě, kde se buď přímo podílím na probíhajících aktivitách, nebo jsem učitelkám « po ruce » jako pomocnice, anebo připravuji a vedu nějakou aktivitu sama. Například každý čtvrtek mám na starosti přípravu « opičí dráhy » pro děti v mateřské školce, při které si místo tělocviku procvičují motoriku – a samozřejmě tak, aby je to bavilo. Dráhu, kterou sestavím (pokaždé jinou), pak využívají dvě třídy. V úterý často buď vedu nějakou výtvarnou aktivitu, nebo se na nějaké podílím. V pátek odpoledne si někdy pro starší děti připravím asi dvacetiminutové anglické aktivity a pak se po skupinkách u mě střídají, zatímco ostatní se učí ve třídě.

Zapojuji se s dětmi a učitelkami také do mimoškolních aktivit: byla jsem například s dětmi jako doprovod na taneční lekci, v divadle nebo na pozorování plameňáků v terénu.

Kdykoli se koná nějaká mimořádná školní akce, podílím se na jejím programu. Měli jsme například ve škole Den Olympijských her nebo Den jazyků, při kterých jsem pro děti připravila a vedla tématické stanoviště.

Volný čas

Ve škole musím být přítomná vždy od 8:30 do 16:30 čtyřikrát týdně. Ve středu je ve Francii pro mladší děti volno, a tak mám volno i já – mám tedy v rámci dobrovolničení tři dny v týdnu, kdy mám prostor se věnovat svým věcem. Já i moje spolubydlící tak stíháme zároveň ještě studovat na dálku magisterský program a přivydělávat si.

Díky stáži jsem okusila a zamilovala si lezení, od začátku mého pobytu ve Francii jsem zapsaná v místním lezeckém klubu. Tři večery týdně trávím na stěně, což je také skvělá příležitost poznat spoustu místních a integrovat se. Skrze lezení jsem skutečně poznala skvělé lidi a navázala přátelství. Jinak místo, kde bydlím, vyniká úchvatnou přírodou a možnostmi outdoorových aktivit – ale na Francouzské riviéře nežije mnoho mladých lidí. Mimo turistickou sezónu tu tedy prakticky není noční či kulturní život a možnosti potkat nové lidi mimo « bublinu » školy jsou omezené.

Jak je to s financemi (z čeho žiju)?

Dobrovolnictví přes Evropský sbor solidarity funguje tak, že dostáváte měsíční kapesné, stravné a také hrazené ubytování. V mém případě to vypadá tak, že mi každý měsíc přistane na účtě asi 420 euro, což pokrývá více než dostatečně náklady na život ve Francii, jelikož neplatím nájem (ten hradí Evropský sbor solidarity). Přestože tedy « dobrovolničím », nedělám práci zadarmo. Na obohacující půlroční zkušenost na Azurovém pobřeží Francie mi finanční prostředky úplně stačí.