Dobrovolnický program Vězeňská korespondence

Dobrovolnický program Vězeňská korespondence

O čem je projekt Vězeňská korespondence? Co je jeho posláním a jak vůbec vznikl? Pokud Vás tento druh dobrovolnické činnosti zaujal, čtěte dál.

Projekt Vězeňská korespondence Program Vězeňská korespondence vznikal v období porevolučních změn v České republice s názvem „Pomoc vězňům“. Jeho autorkou je JUDr. Helena Brabencová, která se začala z vlastní iniciativy zabývat odsouzenými hned po amnestii v roce 1990. Kromě zřízení vývařovny v Praze pro právě propuštěné vězně začala také psát první dopisy. Adresy zájemců získávala na pražském arcibiskupství, kam se vězňové obraceli. V roce 1994 se tento program na žádost pražského světícího biskupa ThDr. Jaroslava Škarvady stal součástí Arcidiecézní charity Praha. V roce 1998 přišla na Diecézní charitu České Budějovice žádost z Prahy o převzetí klientů z věznic v Českých Budějovicích a ostatních, pokud klient náleží do Českobudějovické diecéze. Této žádosti bylo vyhověno. Nejprve vedla dopisování dobrovolníků s vězni, už pod novým názvem „Vězeňská korespondence“, Diecézní charita ČB, později byl tento program předán Městské charitě ČB. Od roku 2006 byl program s veškerou agendou předán zpět na Diecézní charitu ČB s počtem 3 aktuální dopisovatelé.

Naši dopisovatelé píší těm, kteří mají buď sporadickou, nebo nemají žádnou vazbu se svobodným světem. Rodina nebo partner a kamarádi je opustili a oni nemají nikoho, kdo by s nimi udržoval jakýkoliv kontakt. Dopisovatelé vystupují pochopitelně anonymně. Smyslem Vězeňské korespondence je doprovázení klienta – vězně jeho náročným obdobím života ve věznici. Cílem korespondence je průběžné motivování vězněného člověka k aktivní práci na sobě samém, aby se zvýšila jeho šance žít po propuštění z vězení v zákonnosti a dobře se reintegrovat (znovuzačlenit) do společnosti. V současné době evidujeme 22 píšících si dvojic, přičemž někteří dobrovolníci udržují kontakt s více klienty – vězni.

Text: Alena Kohoutová (koordinátorka dobrovolníků)