Vězeňská korespondence

Náplň činnosti dobrovolníků: pravidelné dopisování s člověkem ve vězení, 1 - 2 dopisy za měsíc. Nyní je tato činnost zajištěna dobrovolníky. Nové dobrovolníky prozatím nepotřebujeme.

Podmínka: věk nad 25 let, dopisování pod přezdívkou, přeposílání dopisů přes charitu.  

Vězni: lidé jak ve vazbě, tak ve výkonu trestu odnětí svobody, kteří mají sporadický či žádný kontakt s rodinou nebo blízkými, se světem za zdmi věznice.

O projektu: Smyslem projektu je podpora a pomoc lidem ve vězení formou udržování pravidelného písemného kontaktu dobrovolníka s vězněm. Cílem projektu je doprovázení vězně náročným obdobím života ve věznici a průběžné motivování k aktivní práci na sobě samém. Projekt přispívá k prevenci recidivy trestné činnosti a zvýšení šance znovu se integrovat do společnosti.

Kořeny programu Vězeňská korespondence leží v období porevolučních změn v České republice. Tehdy vznikl projekt „Pomoc vězňům“, jehož autorkou je JUDr. Helena Brabencová, která se začala z vlastní iniciativy zabývat odsouzenými hned po amnestii v roce 1990. V roce 1994 se tento program stal součástí Arcidiecézní charity Praha.

Roku 1998 přišla na Diecézní charitu České Budějovice žádost z Prahy o převzetí klientů z věznic v Českých Budějovicích a ostatních, v nichž se vyskytují klienti náležející do českobudějovické diecéze. Této žádosti bylo vyhověno. Nejprve vedla dopisování dobrovolníků s vězni – už pod novým názvem „Vězeňská korespondence“ – Diecézní charita ČB, později byl tento program předán Městské charitě České Budějovice. 6. prosince 2005 byl program s veškerou agendou předán zpět na Diecézní charitu ČB (do Dobrovolnického centra).

Na začátku roku 2007 byl program akreditován u MV ČR. První školení dobrovolníků pod vedením PhDr. Jaroslava Hály proběhlo v září 2007 a do konce roku se podařilo zaregistrovat první čtyři dvojice. Od té doby se počet dopisujících si dvojic postupně narůstá.